Why do you still breathe?

Ignorujmeš ten fakt, že to ve skuktečnosti vlastně vypadá uplně, ale uplně jinak... -____-"
A dala jsem si dost záležet. Nicméně scan moc ne...

 K tomuto obrázku se vztahuje jistý fakt. Tedy spíš jistá myšlenka.

"Ty jsi se nepohodl s Aoiim?" zeptal se Reita a přisedl si vedle Uruhy k barovému pultu.

"Hm. No. Tak nějak." odvětil zatrpkle.

"Tak nějak?" Reita viděl, že se Uruha potřebuje vyzpovídat. Ale jak bylo Uruhovým zvykem, moc se k tomu neměl.

"No, mysme se s Aoiim nepohodli a nooo..." protahoval.

"Nepohodli, no a? Víš jak často se hádáme já s Rukim?" snažil se jej trochu povzbudit.

"Ale tohle je něco trochu jinýho. Já jsem pak totiž šel pryč, jako z našeho domu a no já jsem pak šel za-" Uruha se odmlčel a počkal, až kolem nich prošel Kai. Tak zvláštně se na sebe usmáli.

"Za...?" 

"No za Kaiim... A ono se to pak nějak zvrhlo... No mysme se spolu vyspali..." 

Následovalo ticho, doplňované jen cinkání skleniček o ostatní stoly.

"Ježišmarja." Reita si přiložil ruku na rty.

"A.." Reita si odkašlal. "Vy to teď spolu... táhnete?"

"Když... já jsem se s Aoiim vždycky cítil takový... jako jeden z mnoha, jestli víš o čem mluvím." Reita přikývl. 

"A my... s Kaiim jsme se o tom 'pak' bavili a já se s Kaim, cejtím takovej jistejší a..."

Reita mu položil ruku na rameno.

"Jak myslíš..." Uruha přimhouřil oči.

"Víš, že se s Aoiim znám dlouho, takže... mi to trochu nejde do hlavy, ale je to tvoje věc." Reita jen poplácal po rameni a zvedl se, jakože už půjde.

"Počkej Reita! Co..." ztišil hlas. "Co mám dělat?"

Reita se zastavil a po chvíli se otočil. 

"Hlavně to neříkej Aoiimu."

Oh, no. Kdy jsem to jen kreslila... Asi o hodně dějepisu a matiky... No má to bejt vzorově podle Rukiho, tak posuďte sami jak moc se mu to podobá... :3 Vlasy a červený rukavice?
Jo a scan to zmrvil!

Matika, o matika. I am sick and tired of finding your "x". Just accept the fact that she is gone!

<3
I am not therapist. But I promise:
I will listen
I will care

Přehlídka mého výtvarného umění. Reituki je stále mou obsesí.

xoxo 

Ruu